Login

Přezdívka
Heslo
Ještě nemáte svůj účet?
Můžete si jej vytvořit zde.
Zapoměl(a) jste heslo?

Aktuální výjezd

Žádný výjezd není naplánován.

Návštevnost

Právě je 112 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
Reportáže z výjezdů Tříbodový výlet do indianské rezervace
08.10.2010 | admin | 1621x zobrazeno | Skóre: 5
k zápasu z 05.10.2010: HC Škoda Plzeň - HC Slavia Praha 2:3

Výjezd do města piva byl s ohledem na uplynulé události velmi specifický. Po vlně strachu, která zatopila slávistický ostrůvek fans, se vydáváme z Prahy v počtu dvou kusů- Já a Míra. Vzájemnému setkání došlo na peronu, před vlakem směr Pilsen, oba dva jsme hledali ostatní slávisty, až jsme se našli. Už na nástupišti můžeme poprvé pocítit pocit menšiny, když zahlédneme tři indiány pohybující se mimo plzeňskou rezervaci. Při zjištění našeho počtu a vzhledem k mé kulhající indispozici se rozhodujeme pro cestu automobilem.


Před cestou ještě stíháme navštívit večerku, kde dokupujeme pitné zásoby na cestu, a to v podobě jednoho plechovkového piva nejmenované značky. Ačkoliv se říká, že řidič musí být veselý, sám za sebe si kupuji vodu.

 

Cestou spekulujeme kolik nás v Plzni bude, zda-li na nás budou indiáni hodní a jestli nás přivítají dýmkou míru a třeba květinami, nebo jestli tenhle výlet přes mnohé varování přežijeme. Naše tipy na návštěvnost našeho sektoru nebyli moc daleko od skutečnosti, ale o tom později. Ačkoliv jsme hrdí na naše barvy, cestu absolvujeme v civilním maskování s klidným svědomím středočeské SPZtky, která by měla ochránit i našeho čtyřkolového oře. Parkuji kousíček od arény za autem s Áčkem na registrační značce, těžko říct zda to byl někdo od nás, ale pokud jo, tak maskování minidresy Eaton Pardubice byl velmi originální způsob jak neponechat auto zkáze, já dal přednost jen schováním některé výzdoby mého auta (vánoční stromeček jsem ponechal).
Vydali jsme se s Mírou na obhlídku terénu, vidíme tu jen samé indiány, naše dresy, šály nikde, úvahy o návštěvnosti našeho kotle se naplňují. Cestou potkáváme například pár malých indiánků, kteří se baví pokřikem Jude Slavie (co z nich asi vyroste ?). Pak nahlas někdo z této skupinky zafilosofuje myšlenkou, že tu slávisti stejně nejsou, načež je tento originální pokřik přestane bavit zvukově produkovat. Za chvíli kolem nás se mihne, někdo s kapucí, sparťanskou šálou a boxerem. Postupem času se dostáváme až do sektoru hostů - našeho sektoru. Sektor je oproti létům minulým více než o polovinu, prostorově i kapacitně zmenšený. Připomíná vizuálně boleslavský sektor, takže takovou špagetu, což nám dnes vlastně vůbec vzhledem k našemu počtu nevadí. V sektoru se nás schází 15 kusů.

 

Hokej začíná, Plzeň nás překvapuje velmi slušným fanděním,chvíli dokonce polemizujeme jestli jsme vůbec v Plzni ! První nadávky přicházejí až v čase 5:35 ! Jsme opravdu v Plzni :-)  Za vším, ale asi nestála obroda kultivovanosti  místního publika, nýbrž náš skoro neviditelný a těžko slyšitelný kotlíček. Snažíme se povzbudit naše borce, spouštíme pár pokřiků. Občas se nám daří vychytávat chvilka ticha a snad chvilku ticha přetváříme na slavistickou  chvilku.  Gól do šatny nás povzbudí k důvěře v lepší zítřky.
Druhou třetinu značně ovlivňuje zranění Míry Holce, v těchto chvílích bych byl opravdu radši u televize a věděl co se děje a jaké to má následky. Takhle člověk jen stojí v nevědomosti na tribuně, v dáli vidí zoufalý hráče, nosítka a plno krve na ledě, v hledišti vládne dusivé ticho. V hlavě mi chtíc nechtíc naskakují myšlenky na hráče Luďka Čajku, či Zelenku z Třebíče. Hodně velký kámen mne padá ze srdce, když Míra přináší o přestávce zprávu od Pišty, že zranění není úplně vážné. Míru Holce mstíme o přesilovce přesným zásahem do sítě, oslavu si užíváme. Vlastně si užíváme plně ten pocit vést na hřišti týmu, pro jejichž fanoušky jsme jen ženský pohlavní otvor (omlouvám se za tuto těžce srozumitelnou definici, ale hledat slušné synonyma je těžší než tohle vymyslet). Najednou je v Plzni cítit nálada, že za všechno může všechno, co hraje proti Plzni. Ono to mají asi západočeši v krvi, když si vzpomenu na výjezdy do Varů. U nás je veselo, končí třetina.
Po občerstvení panuje dobrá nálada, nikdo si nepřipouští, že dopadneme stejně jak v Rumunsku. Kopr chytá výborně, občas se snažíme skandovat Kopr, Kopr…nezamával, asi nebylo slyšet, ale to vem čert, důležité bylo zažít ve Slavii pocit neotřesitelné jistoty v bráně. Plzeň se nadechla k tlaku, který přeměnila v přesilovku.  V té době se šířil hledištěm mocný pokřik ještě jeden, chápu-li dobře, skandování znamenalo, že plzeňský lid , chtěl ještě jedno vyloučení, vyrovnat nechtěli? Při našem vyhození zase znělo bijte je bijte, on vlastně tenhle pokřik zněl skoro pořád. Dále jedna tribuna křičela na druhou, zkurvená … a druhá volala Praha! Nj, ta závist…
Vrátím se zase zpět s reportáží do civilizace, teda do našeho kotle. Přišlo vyrovnání, dalo se to čekat. Na optimismus na našem výsostném území to nemělo vliv. I naši hráči si věřili, a jak se říká, sebedůvěra půlka vítězství, podpořena vůlí pomstít Míru Holce, přinesla to, co jsme ani my nečekali, vlastně něco neskutečného, jako když mrtvý se stane živým, dali jsme druhý PŘESILOVKOVÝ GÓL. Nadšení neznalo konce. Přineslo nám tři body. Zápas končíme 15ti hrdelním pokřikem hoši děkujeme. Hráči si sedají sami na děkovačku a Míra se ujímá svým hlubokým hlasem rozeřvání … Jaký konec, takový celý zápas. A znáte tu matematiku, 3 plus 3 může být  na konci 105 bodů …takže zničený hlasivky za ty tři body určitě stáli za to …

1 komentář | Přihlásit se | Vyhledání
Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrujte se
Dede38 | 08.10.10 11:53

Tak tenhle report se mi moc libi! Vtipny, inteligentni. GOOD

Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Příbuzné odkazy

Více článků z kategorie Reportáže z výjezdů

Nejčtenější článek z kategorie Reportáže z výjezdů:
Ani Kladno Slavia nepokořila

Hodnocení příspěvku

Průměrné hodnocení: 5
Počet hlasů: 7


Najdete si čas a hlasujte pro tenhle příspěvek:
Excelentní
Velice dobrý
Dobrý
Obyčejný
Špatný