Na počty snad nejtragičtější výjezd letoška k beranům ze Zlína...

Je neděle 5.12. a nás čeká výjezd do Zlína. Již před branami hlavního nádraží jsem mile překvapen když všude vidím červenobílé barvy a plno natěšených obličejů. Cizinci nás fotí a po řádném zakoupení jízdenek se více než tisícovka slávistů vydává na peron kde nedočkavě čeká na příjezd vlaku. Vlak přijíždí a my ho kompletně celý zabíráme. Je úchvatné sledovat jak se červenobílý expres pomalu rozjíždí k cíli. Po chvilce přichází milá,krásná a mladá průvodčí která nám oznamuje že jen díky nám nebude vlak stavět v prdelích typu Pardubice,Olomouc a tak dále. Ještě k tomu navíc dokonce nebudeme v Otrokovicích muset přestupovat a vlak pojede rovnou do Zlína! (České dráhy pro fanoušky? :-)) Vystupujeme tedy na Valašsku a ohromný dav sešívaných se valí za zpěvu chorálů k zimnímu stadionu Luďka Čajky. Zde na nás čekají další stovky slávistů kteří přicestovali po vlastní ose a můžeme jít do sektoru.

Zpět do reality. Na srazu na hlaváku se scházíme dva. Já a zase jenom já. Zřejmě tomu pomohlo špatné počasí,to že Zlín není zrovna za rohem,plno lidí asi nechtělo přijít o nedělní oběd,Rady ptáka Loskutáka a já nevím co všechno. Zkrz zuby cedím nadávky a přemýšlím zda má cenu vůbec vyrazit. Ale jo,co doma? Abych se trochu odreagoval koupim si pár lahváču,flašku rumu,předraženou jízdenku a může se jet. V kupé mám partičku postarších dam a pánů,takže o zábavě ani nemůže být řeč.

Lehce před čtvrtou dorážim do Zlína a jdu hledat posádku která vyrazila autem. No,celkem se to povedlo a těsně před začátkem utkání jsme všichni na místech. Celkem se nás tu schází 12(6 z toho uplně neznámých)

Na ledě rozhodně nejsme horší,ale neproměnujeme šance a tak Ševci pomalu,ale jistě ve skore unikají. V hledišti od nás není takřka žádná snaha o podporu což se vzhledem k počtu dá i pochopit. Ještě že i domácí mají support doslova tragický,takže to ve finále tak zle nevypadá... Po zápase přijíždí hráči a jsme zvědavi jestli vůbec sednou k děkovačce. Po chvilce rozpaků přeci jen ano a my se snažíme dát klasickou děkovačku. Ne všichni ji však znají,takže výsledek je všeljaký. Poté se automobilová skupina odebere pryč a snad štastně dojíždí. A já? No domů jsem se taky dostal :-) To je asi vše z ne příliš povedeného výjezdu někam do Tramtárie.

Domácí: kotel cca 400 lidí,ale naprosto neslyšitelní

Hosté: totální tragédie,radši no comment

Plusy: vcelku koukatelná hra, snad se střelecky chytající Lukáš Krenželok

Mínusy: náš počet, počasí a vlastně skoro všechno...